„Pokud nemáte odvahu, možná přijdete o příležitost využít jakoukoliv z vašich dalších ctností,“ pronesl americký herec Samuel L. Jackson. V jedné větě tím vystihl jakou sílu má odvaha a důvěra, když věříme sami sobě. Amelia Erhart díky odvaze v roce 1920 jako první žena přeletěla Atlantský oceán. Malále Júsufzai, pákistánské bojovnici za lidská práva a nejmladší držitelce Nobelovy ceny míru, zase odvaha pomohla vzepřít se utlačujícímu režimu.
Odvaha jednoduše stojí na počátku všech velkých věcí a pomáhá měnit svět, ve kterém žijeme. A že sebedůvěra není věcí danou, ale dá se na ní kontinuálně pracovat, o tom jsme ve školních lavicích také neslyšeli. Přitom je velmi důležitá jak v osobním životě, tak v pracovním. Možná jsme si nechali nějakou lákavou nabídku protéct mezi prsty jen proto, že jsme si dostatečně nevěřili.
Interní průzkum společnosti Hawlett Packard odhalil, že zatímco muži se o zaměstnání či povýšení ucházejí, naplňují-li 60 % kvalifikačních požadavků, ženy se ke stejnému kroku odhodlají pouze, splňují-li 100 %. Řada příležitostí jim tak uteče ne proto, že by na ně byly méně kvalifikované, ale proto, že jednoduše nemají odvahu se o místo ucházet. Předjímají, že na pozici jednoduše „nejsou dost dobré“.
Věda pro přehnanou sebekritičnost dokonce našla speciální výraz – imposter syndrom (v překladu syndrom podvodníka). Marketingová guru Magdalena Čevelová ho definuje jako: „vnitřní pocit, že pro daný úkol nemáme dostatečné kompetence, na svou pozici jsme se dostali omylem a obalamutili jsme ostatní schopnostmi, které ve skutečnosti nemáme. Projevuje se perfekcionismem, sklony k prokrastinaci a přemrštěnými přípravami na pracovní úkol.“
Poznáváte se ve větách výše? Pak by se vám mohly hodit následující tipy, jak sebevědomí posílit.
- Vědomě pracujte s tím, jak mluvíte sami k sobě
Přestaňme nad sebou vynášet definitivní soudy. Místo věty na tohle nemám, se naučme říkat zatím nemám potřebné znalosti a zkušenosti. Drobná změna formulace, ale velký rozdíl ve vyznění obou výroků. Psycholožka Carol Dweck v knize Nastavení mysli přibližuje, že zatímco první z vět je dílem fixního nastavení našeho smýšlení, druhá je dílem růstového postoje. Takového, který dává prostor pro změnu, zlepšení, posun a který je výrazně praktičtější pro vedení spokojeného života.
Růstové nastavení mysli nám umožňuje zamyslet se nad tím, jaký je aktuální stav dané věci či problému a jaké kroky můžeme podniknout k postupnému zlepšení situace. Pokud vás například trápí, že postrádáte dostatečnou asertivitu a necháváte se ostatními využívat, zamyslete se nad tím, proč tomu tak je a jasně si definujte kroky, které učiníte, aby se situace změnila. Může mezi nimi být například sepsání pravidel, které si pro komunikaci s druhými vnitřně nastavíte, zapsání se do seberozvojového kurzu nebo přečtení knihy na téma asertivity. Nebo rovnou všechny tři kroky dohromady.
A když už budete u psaní, sepište si také, v čem jste opravdu dobří a v čem si věříte. Ve své touze po dokonalosti máme často tendenci zaměřovat se na to, co nám nejde a co (zatím) neumíme. Přehlížíme přitom své silné stránky. Je dobré si je jednou za čas připomenout.
- Obklopte se inspirativními lidmi
Stejně důležité jako vnitřní prostředí naší mysli je pro naše sebevědomí i prostředí vnější. Tedy to, čím a především kým se obklopujeme. Když vědomě pracujeme na tom, abychom se nenechali deprimovat vlastními negativními myšlenkami, proč bychomto měli dovolit komukoli jinému? Zamyslete se nad tím, s jakými lidmi nejčastěji trávíte čas a jak se s nimi cítíte. Inspirují a motivují vás, nebo vám interakce s nimi přináší pocit méněcennosti či neschopnosti?
Někdy není možné se od negativních lidí zcela odstřihnout. Zvlášť, je-li takovým člověkem váš nadřízený či rodinný příbuzný. Je ale důležité si uvědomit, že nikdo není univerzálním držitelem pravdy.Všichni sdělujeme výroky plynoucí z našeho vidění světa. Všechny okolní skutečnosti vnímáme přes své „osobní brýle“. A je jen na nás, jestli se rozhodneme nasadit si brýle člověka, jehož vidění světa je negativní, nebo si radši půjčíme brýle někoho, kdo je pro nás inspirací a motivuje nás k dalšímu rozvoji.
- Pečujte o sebe a hýbejte se
Není tajemstvím, že to, jak se psychicky i fyzicky cítíme, se vzájemně prolíná. Studie dokonce ukázaly, že pouhé zaujetí vzpřímeného sebevědomého postoje, dokáže ovlivnit naše vnitřní pocity a dodat nám na sebevědomí. Obligátní “fake it till you make it” (předstírej, dokud to není pravda) má tedy za sebou vědecké závěry. Studie také potvrdily přímou závislost mezi výší sebevědomí a cvičením. Jestli se tedy necítíte sebejistě, běžte si zaběhat nebo se přihlaste na hodinu jógy.
Cítit se dobře ve vlastním těle je pro naše sebevědomí klíčové. Nemusíte se tedy cítit provinile, když si uděláte radost návštěvou kadeřnictví, kosmetiky nebo nákupem nových šatů. I když, prázdná peněženka sebevědomí také nesvědčí, takže i tady platí „všeho s mírou“.
- Nebojte se výzev
O tom, že sebevědomí jde ruku v ruce s odvahou, byla řeč hned v úvodu. Sebevědomí lidé se jednoduše nebojí přijímat výzvy a díky tomu vedou zajímavější a pestřejší život. Naučte se na výzvy nedívat jako na potenciální hrozby, ale jako na potenciální příležitosti. Americká podnikatelka a zakladatelka značky Spanx Sara Blakely ve svých rozhovorech často mluví o tom, že když byla malá, její otec se jí každý den u večeře ptal, co se jí ten den nepovedlo a byl zklamaný, když si nemohla na žádnou nevydařenou situaci vzpomenout. To, že budete přijímat výzvy neznamená, že všechny z nich musíte úspěšně pokořit. Důležité je, že se nenecháte odradit vidinou nejistého výsledku. Nebojte se neúspěchu a pouštějte se i do věcí s nejistým výsledkem. Možná jich sto nevyjde, ale ta stoprvní bude stát za to!
Autorka: Monika Motanová